Abstrakt

Pullmannův zelinář aneb filozofické aspekty sporu o charakter normalizace

Přednáška se věnuje sporu o výklad normalizace, který v poslední době probíhá v českém veřejném prostoru, zejména analýze politicko-filozofických pozic zastávaných Michalem Pullmannem. Je rozčleněna do tří částí. V první sleduji otázku „konsensu“ v rámci normalizační společnosti a s ní spojený problém politické legitimity tehdejšího režimu. Vykreslím představu „tichého souhlasu“ naší společnosti s tehdejším režimem, jak ji Pullmann prezentuje napříč svými texty. Následně analyzuji problémy, jež jeho filozoficko-historická koncepce normalizace navázaná na zmíněný konsensus obnáší. Druhá část je věnovaná ideologickému „hypernormalizovanému“ jazyku a jeho funkci. Zde poukáži na paralely Pullmannova hlavního argumentu z knihy Konec experimentu a Havlovy analýzy funkce ideologického jazyka z Moci bezmocných. Argumentační postup obou textů vykazuje – do jisté míry překvapivě – značnou míru podobnosti, ovšem s diametrálně odlišnými závěry. Jejich komparace proto umožní zasadit Pullmannovu argumentaci do širšího kontextu české filozofie, a tak jí lépe porozumět a kriticky ji zhodnotit. Poslední část tvoří obecnější filozofická analýza vládnutí v podmínkách absence legitimity, jež vůči Pullmannově koncepci načrtává alternativní porozumění mocenským vztahům v letech 1968–1989.